Šmatla a životní půst

Jak se asi žije v podzemní průrvě? Své o tom jistě ví útloboký mléčně zbarvený blešivec studniční (Niphargus cf. aquilex). Živě exhibuje hned několik charakteristických přizpůsobení vlastních fungování v temném a chladném prostředí tam dole (tzv. Troglomorfismy). 

Za nejpatrnější ze souboru konvergentních znaků lze brát vyčnívavé končetiny, které živočich uplatňuje při pohybu a obratně jimi prohmatává nejbližší okolí. Prodloužený povrch nožek pokrývá celá řada sensitivních štětin a chloupků poskytujících našemu slepci citlivou hůl. Ach ano, na bystrozrakosti nepobral. S omezenými zdroji světla se totiž nároky na vlastnění očí vytrácí, proto Niphargové zrakové orgány již nějakou dobu značně redukují. Tito korýši se svitu přímo straní prostřednictvím vyvolané stresové odpovědi. 

Rovnako zdroje potravy, které tato stanoviště nabízí, bývají dosti kusé. Nemaje tak na výběr zdejší blešivci nejednou za rok vytrvale půstůjí. Aby se přesto úspěšně přehoupli, spoléhají na útlum řady metabolických pochodů, což se zároveň odrazí ve výši prodýchaného kyslíku. V těchto biotopech s nevylučitelnou déletrvající hypoxií se jim poté nižší spotřeba hodí.

Fišer, C., Culver, D.C., White, W.B. (2012): Encyclopedia of Caves. Academic Press: 1–1240. Dostupné z: doi: 10.1016/C2010-0-64793-6.