V jednotě je síla a nemýlili se

A hle makrofyta! Když ono to nebude zase tak horké, pokud se mi podaří mikroskopem nasnímat objekt celistvý bez plošného skládání. Okřehek opravdu žádným velikánem není. To samé nelze tvrdit o semknutí těchto drobných rostlinek do jednoho takřka uceleného objektu, kdy listoví bezkompromisně pokryje vodní hladinu. Za těchto okolností okřehek sužuje ostatní osazenstvo, jež figuruje pod ním. Cokoli na hladině pochopitelně ovlivňuje míru průniku světla vodním sloupcem. Stejně tak, překročí-li listová plocha velkou část vodního tělesa, dochází u hladiny k horší výměně plynů až klesá obsah kyslíku, což provází nástup jedovatého sirovodíku, který v nadměrném množství znemožňuje život většiny živočichů. Síra je sice vlastní mnoha procesům v buňkách, ale přímo sirovodík ochotně blokuje bílkovinné komplexy v membránách mitochondrií, spalných elektráren. 

Přítomnost sulfanu se stává zjevnou, nejenže nevábně čpí, též černočerně zbarvuje povrch sedimentu. O jeho produkci se významně zasluhují bakterie redukující pro zisk energie sirné sloučeniny, neboť v místech, kde se nelze spoléhat na přechod elektronů ke kyslíku, ujímají se této role jiné akceptory, v případě síry nejběžněji sírany. Těmto bakteriím se kyslík často přímo hnusí. Bývá pro ně toxický, jinými slovy postrádají kompletní enzymatickou mašinérii, s níž by se chránily vůči jeho škodlivým formám, a proto k němu přistupují jako ke zlému pánovi a straní se mu. Zatímco jiní s nástupem okřehku skomírají, tak mnohé bakterie naopak prosperují. 

Možná neočekávaně ani samotným reducentům síranů přílišně sulfanu ,,nevoní'', čímž ochotně vstupují do nejrůznějších bakteriálních konsorcií, které sulfan návazně odebírají. Jako uniklý ze sedimentu anebo od souseda jej vzápětí konvertují fotolitotrofní prokaryota do elementární podoby. Jejich metabolismus se podřizuje přítomnosti slunečního záření, o nějž ovšem bývá v loužích s rozrostlým okřehkem spíše nouze. Ve hře tím zůstávají chemolitotrofní zástupci. I přesto se oxidace sirovodíku za anaerobních podmínek konat nemusí. Elektrony sice zvládají odnímat dusičnany a bývaly by mohly i železité ionty, záleží však na dostupnosti výchozích sloučenin ke skladbě mikrobiomu. 

S železem přichází potíž se stabilitou, jelikož v nepřítomnosti kyslíku se jako žadané trojmocné redukuje do nevyužitelné podoby. Rovnováhu plynného, disociovaného a vázaného sulfanu regulují mimo zdejší společenstva a chemismus konečně přítomné kovy, jejichž sulfidy jsou odpovědné za ono zabarvení dna. 

Valdés, J., Pedroso, I., Quatrini, R. et al. (2008): Acidithiobacillus ferrooxidans metabolism: from genome sequence to industrial applications. BMC Genomics 9(597): 1–24. Dostupné z: doi: 10.1186/1471-2164-9-597

Wang, R., Lin, J. Q., Liu, X.M., Pang, X., Zhang, C. J., Yang, C. L., Gao, X. Y., Lin, C. M., Li, Y.Q., Li, Y., Lin, J. Q., Chen, L. X. (2019): Sulfur Oxidation in the Acidophilic Autotrophic Acidithiobacillus spp. Front Microbiol. 9(3290): 1–20. Dostupné z: doi: 10.3389/fmicb.2018.03290 10;9:3290